Třetí závod – třetí vítězství?
Tak to by vypadalo už divně …. Tentokrát to bylo přeci jen jinak. A vlastně jinak bylo úplně všechno:
První červnový víkend se jel třetí závod německého seriálu Kart Trophy Weiss-Blau (KTWB). Jelikož se jednalo o noční závod, vybrali si pořadatelé český okruh v Chebu, který disponuje osvětlením celé trati. V pátek byly tréninky, v sobotu potom noční jízdy.
My jsme se vydali na cestu již ve čtvrtek navečer s tím, že dorazíme do Chebu za světla. Plánovali jsme si, jak postavíme v klidu stan, vybalíme věci …. Jeli jsme sami v naší sestavě Adam, taťka, Štěpík a já. Počasí nám přálo až příliš, vedro bylo jak v peci. Jak se ukázalo, vedro nebylo jen nám, ale i pneumatice na karavanu, jenž se rozhodla na dálnici u Berouna, že už toho má dost. Následovala rána a pneumatika byla na kusy 😥 . Naštěstí to nebylo daleko od sjezdu z dálnice, kam jsme se šnečí rychlostí doplazili, abychom mohli pneumatiku vyměnit. Byla to skutečná „chuťovka“ – naložený karavan se nechtěl nechat vyheverovat, ale nakonec si dal říct a výměna kola se povedla. Jenže jsme ztratili čas a do Chebu jsme přijeli již za šera. Stan jsme stavěli po tmě, ještě že máme praxi a vše je zaběhnuté téměř jako rituál 😆 . V pátek ráno jsme vybalili zbytek věcí a hurá na tréninky. Vedro bylo čím dál tím větší, ve stanu jsme měli 44 stupňů, v karavanu jsme to raději ani neměřili. Všechny tréninky vyhrával Adam. Navečer za námi dorazila posila v podobě Aleše, Jíti a malého Stáni. Večer od 22. hodiny byly na programu noční tréninky – musím říct, že to byl skutečně nevšední zážitek. Atmosféra nočních a denních závodů je zcela odlišná. Jízdy pod umělým osvětlením zvyšují atraktivnost a nervozitu nejen u jezdců, kteří se musí vyrovnat s dalším faktorem, kterým je snížená viditelnost, ale i u diváků – nelze si totiž nevšimnout odlétajících jisker při dravém průjezdu přes obrubníky a světélkujících přístrojů na volantech. Adam svou první noční jízdu zvládl skvěle a dojel opět první. V pátek v noci za námi dorazil i zbytek teamu, tj. Tomáš, Káťa a Dáda, a tak jsme se mohli v sobotu vrhnout s plnou vervou do tréninků. Sluníčko na nás pražilo od časného rána, pneumatiky se na trať lepily jako kdyby je někdo natřel vteřinovým lepidlem a jezdci vylézali z motokár zcela vyčerpaní. To byla realita, se kterou jsme se museli všichni vypořádat. Na Adamovi bylo znát, že toho má dost. Ale dopolední tréninky ještě stále vyhrával. Až přišel měřený trénink …. a Adam byl najednou „až“ druhý. Malé zklamání bylo v teamu přeci jen znát. Po obědě byl slavnostní nástup a představení všech jezdců. První bodovaná jízda se jela cca v 19. hodin, tudíž ještě za světla. Adam dělal co mohl, ale na soupeře na prvním místě prostě nestačil. Druhá bodovaná jízda se měla jet ve 22:15. Bohužel došlo k technickým problémům – olej na trati a přetržený kabel od časomíry v důsledku kolize – a celý program se výrazně zpozdil. Jezdci již byli čekáním značně unavení a otrávení. Adam při čekání u trati téměř usínal. Na start se dostal až po půl dvanácté. V první třetině jízdy bojoval jak lev, ale pak najednou zvolnil, nikdo z nás nechápal, co se děje. V posledních kolech však zase zabral, předváděl fantastická kola, až se dotáhl na vedoucího jezdce, kterého vzápětí předjel. On mu to zase vrátil, prostě napínavá podívaná, která zvedala diváky ze židlí – tak, jak to má na motokárách být 😛 . V posledním kole, kdy zbývaly do cíle jen 4 zatáčky, se Adamovi povedlo dostat na první místo a vypadalo to, že tam i zůstane. Jenže soupeř udělal chybu, ať úmyslnou či nikoliv, a Adama z boku vystřelil 👿 (obtisk jeho kola na Adamové motokáře je vidět na fotkách). Štěstí bylo, že měli oba takový náskok, že se Adam stihl otočit a dojet na druhém místě…. Bohužel se celým incidentem pořadatelé nezabývali, všichni se snažili, aby se již závody neprotahovaly a možná k tomu přispěla i noční snížená viditelnost a blížící se bouřka …. Adam tedy skončil na druhém místě a před jednou hodinou v noci si převzal na stupních vítězů pohár za druhé místo. České barvy nehájil v německém šampionátu tentokrát sám – v jiné kategorii vyhrála Eliška Simonová 😛 . Po závodech jsme se Adama ptali, co se stalo, že najednou v jízdě zvolnil. Odpověď byla jednoznačná – udělalo se mu špatně. Zda vedrem, vyčerpáním, únavou, nevěděl, ale přemýšlel o tom, že bude muset zajet do depa. Nakonec však zmobilizoval poslední síly a předvedl nádherný souboj. Po tomto zjištění jsme byli všichni rádi, že má „alespoň“ druhé místo 😎 Nesmíme zapomínat na to, že je Adam stále nejmladší ve své kategorii. Navíc si v seriálu KTWB zatím stále drží průběžné první místo. Po juniorských kategoriích jelo ještě několik dospělých a závěrem závodů byl kromě vyhlášení zbývajících tříd i krásný ohňostroj. My jsme do 3 hodin rychle balili věci, protože se blížila další bouřka, která nás již podle předpovědi měla zasáhnout. A tak se také stalo – ve 4 hodiny byla taková bouřka, že se oklepával i karavan 👿 . V neděli dopoledne jsme dobalili poslední věci a vyrazili domů.
